Jdu s děravou patou, mám gondolu starou,
jsem chudý, jsem sám, nemocen.
Fázer mě pálí a ve vesmírné dáli
se leskne a třpytí můj sen.

Voyager pod sněhem zmrzlý, kde stopy jsou triblí,
tam zbytečně budeš mi psát.
Sám v plechovém vraku, sen o zlatém mraku
já nechám si tisíckrát zdát.

Ferengská víra je krutá, počítej lásko má s tím,
k nohám ti dám trezor zlata, nebo se vůbec nevrátím.

Tak zarůstám vousem
a triblové jdou sem,
už slyším je výt blíž a blíž,
už mají mou stopu,
už větří, že kopu
si hrob a stloukám svůj kříž.

Zde leží ten blázen,
chtěl dabo a bazén
a opustil tvou krásnou tvář.
Mám Kačeny hrnek,
v něm pár zlatých zrnek
a nad hrobem iontovou zář.

Ferengská víra je krutá, počítej lásko má s tím,
k nohám ti dám trezor zlata, nebo se vůbec nevrátím.